No, jestli jsem opravdu takový sobec, který chce rozbít rodinu kvůli tomu, že mu partner nevěří, kontroluje ho, ačkoli vím, že je to z velké části zapříčiněno mnou samotnou. Představa, že už mi NIKDY stejně věřit nebude a jakmile se mu něco nebude zdát mě okamžitě prolustruje mě do budoucna děsí. Ale uvědomuji si, jakou oběť přinesl on, že si mě po tom všem vzal a tak nevím, zda bych spíš neměla být ráda a ,,vydržet".
Dokážu si představit žít bez něj, sama. Posunout se dál bez neustálého vysvětlování každého svého kroku. Trochu hůř si dovedu představit martýrium, které tím svému dítěti připravím.