no, vždyť ano. pak už jsme ty léky raději zamykali.
Pawlo, ono je to hrozně těžké, když ten člověk se před očima mění pomalu ze dne na den. Najednou přestane zvládat to, co dříve zvládal a okolí na to musí nějak zareagovat. Okolí se musí naučit, jaké věci předvídat, atd.... Není to jako s dítětem, tam člověk lépe předvídá a třeba léky automaticky schová, atd....
Máma mi říkala, že pro ni bylo nejhorší připustit, že její matka už vlastně není "matka", ale stává se dalším nesvéprávným dítětem.
ještě bych řekla, že když vidím takovou situaci u někoho cizího, tak celkem racionálně. Jenomže u blízkého příbuzného je to nějak jiné - těžší