Měla jsem celkem 7 let v kuse. První půlrok byl fičák, že si skoro nic nepamatuju, sice dítko docela hezky spící a kojící se, zato já jsem byla fakt mimo. Pak to šlo, po odstavu docela fajn, od 2 do 3 let vztekací manévry, pak narození mladšího. Ten byl taky docela dobře spací a kojící se, ale hodně v noci, větší přísavka, do toho trochu finanční trable, únava. Když mu byl rok a dceři tři a třičtvrtě, měla jsem krizi, pocit že se zblázním, že nemám dost rukou, očí a úst abych mohla všechno ohlídat, pozorovat a odpovídat/okřikovat.... Pak se to postupně zlepšilo a poslední 2 roky byly fajn - výletování, akce s ostatními maminkami, stíhala jsem i svoje studium, podpora babiček, samozřejmě manželova po celou dobu (no a plus jsem se asi nějak uklidnila nebo co). Takže ten závěr prima. Teď už oba zvládají být v institucích a začíná nám nová etapa.