Už je to pár let, ale ráda na to období vzpomínám. Byla jsem doma přesně tři roky a ani o den více. Do práce jsem se strašně těšila, ale rodičovskou jsme si fakt užila naplno. Dítěti jsem se věnovala na sto procent - chodili jsme spolu plavat, na cvičení fakt od malička, měla (a mám) okolo sebe holky se stejně starými dětmi. Seznámily jsme se na těhotenském tělocviku a pak jsme si tu rodičovskou navzájem zpříjemňovaly. Po cvičení jsme vyrážely na oběd, navštěvovaly se, párkrát vyjely na pobyt pro rodiny s dětmi. Nachodila jsem stovky kilometrů s kočárem, pak strávila desítky minut u jednoho kamínku a jedné větvičky, od jara do podzimu jsme byli hodně venku, na hřišti, v parku. Myslím, že po nástupu do práce a školky už jsme toho se synem nikdy tolik nezvládli. Těch knížek, postavených věží, hrátek s autama...K tomu mám dvě skvělé babičky. Jedna chodila za vnoučkem pravidelně jedno odpoledne v týdnu, druhé jsem ho vozila z Prahy do ČB a zůstal tam vždy týden. Takže za mě..super, ale stačilo