Tak jednorázová návštěva nevěstince (bez návštěvy prostitutky) mi taky neublíží, především mě znechutí... což ovšem může ublížit vztahu, když jsem partnerem znechucená.

Mně připadá, že ty si každou negativní emoci musíš zdůvodnit, a když zdůvodnění nenajdeš, tak nejen že ji upřeš sobě, ale upíráš na ni "právo" i ostatním.

Moje máma byla dost nemocná a já vyrůstala s tím, že "když nejde o život, jde o h...o", a taky s tím, že jsem jí svými bezvýznamnými starostmi nechtěla přitěžovat - takže jsem se bezděčně naučila negativní emoce prostě popřít a potlačit v zárodku. Starost jsem vyhodnotila rozumem a jen dostatečně zdůvodněná měla právo na existenci (ovšem schovávala se za důležitějšími). Až o dost později jsem pochopila, proč to tak mám, a dalo mi dost práce se toho částečně zbavit, pustit si ty emoce k tělu a naučit se je zpracovat, ne zastrčit do rohu. A ty to máš o to víc fest, že nepřiznáváš "právo na život" ani těm negativním emocím, které lidi běžně považují za oprávněné.