Jak jsem se tu o Kubíkovi pěkně rozepsala, tak už to mám zkopírovaný a připravený jako argument pro PnP . Na konci roku znovu budu žádat, peníze se hodí.
S tím oblékáním - nejhorší jsou takové ty rychlé přechody, kdy je prostě zvyklý nosit sandále a najednou musí mít pevné boty, protože je deštivo a ochladilo se. Zvykl si se mě ráno ptát, jaké si má vzít boty a v těch přechodech počasí je to pokaždé "a proč nemůžu mít sandály?", na jaře zas "a proč nemůžu mít sněhule?" . Pocit chladu nebo tepla ze špatného oblékání taky moc nemá (ptát se ho, jestli mu není zima nebo horko, je zbytečné...).
S jídlem máme trápení doteď. Do cca 3 let, kdy jsem ho krmila, baštil úplně všechno. Prostě mu to bylo jedno, co dostal, určitě nad tím nepřemýšlel. Pak se to zlomilo, muselo být zvlášť maso, zvlášť příloha, nic nesmělo být polité omáčkou. Ale třeba v Ikee (kterou miluje od malinka kvůli šipkám na zemi, mapám na tabulích a cenovkám) baští ty jejich švédské kuličky s omáčkou, brusinkami i bramborami, jen ty brambory pokud možno nesmějí být namočené do brusinek. Aspoň se kvůli tomu nevzteká, jen mi oznámí, že zrovna ten brambor jíst nebude a dá ho stranou. A hlavně jako malý vůbec neměl pocit hladu a žízně, doteď je to u něj naštíru, pití mu musím hlídat (naštěstí ve škole učitelka při přestávce honí všechny děti, aby pily), ve škole chodí na obědy, ale skoro je nejí (ale chci, aby tam chodil, aby prostě byl co nejčastěji mezi dětmi, i když je to jen jídelna), jeho dvouletý bráška baští víc než on .