Ještě poznámku k vývojové psychologii: Problém není v tom, když dítěti nedávám podněty, na které je zralé, ale naopak v tom, když dostává podněty, na které zralé není. Ona ta zralost je sice v mnoha směrech individuální, ale určité věci zobecnit lze. Třeba to, že ve chvíli, kdy se dítě o něco začne samo pokoušet už k tomu pokusu dozrálo. Proto nemá smysl mávat nad dítětem chrastítkem a stresovat ho tím, že naprosto netuší, co po něm chceš a navíc ho to deprimuje (vizuálně i akusticky), ale má smysl mu položit na dosah něco, po čem se může samo začít natahovat, až to bude chtít. Právě proto, že není zmenšenina dospělého se dospělí nemají snažit ho "stimulovat" podle sebe. To je daleko horší nepochopení vývojové psychologie.