Mám 84 letou maminku se třetí fází Alzhaimera, žije v domově pro lidi s touto chorobou a není vůbec soběstačná, nechodí, je inkontinentní a opakuje jen věty které já říkám, svou větu už nesestaví. Její věty mají nejdéle tři slova, já řeknu Vojta včera odjel na tábor a maminka řekne "odjel na tábor". Ale nikdy se nechovala tak jak tvůj dědeček, naopak, čím je nemocnější, tímje milejší, přístupěnjší pohlazení, mazlení, když odcházím tak mi zamává, jako zdravá nebyla vůbec doteková, nechovala mne, nemazlila se. Nemoc jí ubrala na rozumu a přidala na citech. Proto s chováním dědečka neumím radit, ale existuje Česká alhaimerovská společnost a tam bys snad mohla najít rady nebo spojení na psychologa, psychiatra, mamince dávali antidepresiva aby nebyla zesvého stavu nešťastná, to ještě v době kdy si uvbědomovala že něco není v pořádku, v součansé dob ějí dávají mimo jiné ilékyproti epilepsii, protože jak mozek odumírá, mívá sklon k těmto záchvatům. Rozhodně že nemá cernu už dávat léky je kravina, ano, nelze to vyléčit, ale lze nemocnému pomoct a jeho rodině pomoct správnou medikací nemocného.