Tak především se nevyčerpávej úvahami dopředu, jak se to za týden zvládne. Zvládne se to tak, jak se to zvládne a budeš to řešit za pochodu, deptat se dopředu nemá smysl.
Očesat zbytné věci, pláč je dovolen, dobře by byl i psycholog, abys nevyčerpala kamarádky svými stížnostmi, když jak píšeš, trvá to dlouho. je to pořád stejné a mají toho sami dost. psycholog je školený, aby to vydržel. Možná i nějaká lehčí antidepresíva?
A rozhodně si nemyslet, že musíš zvládnou maximum.

S tím manželem bych pouvažovala, nepsala jsi, co mu je - psychika, ale pokud to nejsou fyzické problémy ve smyslu omezení, měla bys ho zapojit do chodu v rozumné míře, ty si nějak bereš všechno sama na sebe, abys to zase se šetřením manžela nepřehnala a nesesypala se nakonec sama.

Je hezké, že je ti ho líto, bohužel si zkus představit situaci, kdyby to bylo opačně - jsi si jistá, že by ti poskytoval maximální hájení po maximálně dlouhou dobu, nebo by spíš tlačil, abys toho zvládala co nejvíc.

Už to, že má jít domů a ty za ním pořád jezdíš každý den 60 km po práci mi přijde divné, pokud není v akutním stavu a nepotřebuje maximální podporu.