A učitelka dětem ve školce neřekne před vycházkou, že se mají jít všechny vyčurat? Poslechne, nebo řekne, že se mu nechce?
Já bych tomu taky dala čas. Kuba s tím ve školce měl taky problémy, nikdy se tedy nepočural (když nepočítám cvrnknutí do slipů). Chodila jsem pro něj po obědě a od začátku ještě před převlékáním, jsem ho poslala se vyčurat (aby nemusel čurat po cestě). A pomalu si zvykl, že mu to pak už problém nedělal. Ale často se ve školce vyčural až takhle před odchodem ze školky, prostě to vydržel. I teď ve škole moc nečurá, počká si domů. Na druhou stranu nemá problém třeba cestou na oběd říct asistence, že musí na záchod a vůbec mu nevadí, že na něj čeká asistentka s dalšími dětmi, co nechodí do družiny, s kterými chodí na oběd .

S Kubou (už jsem to tu psala) jsem měla hrozné problémy s čuráním po ránu. Když jsem ho neohlídala, tak byl schopný se doma vůbec nevyčurat a čural až ve školce (tzn. víc jak hodinu po probuzení). Ještě dneska se někdy zabejčí a prostě nechce se po probuzení jít vyčurat. Tak zas dostane přednášku o močovém měchýři a problémech, co mu to může přinést. "Tak jó, mami, tak já du na ten záchod". Ale ve čtyřech letech to vysvětlováním fakt nefungovalo...