Znám, znám.
Taky dlouhodobě nemocný manžel, náročná práce, malé dítě, dluhy (hypotéka, stavební spoření na rekonstrukci)...
Radu moc nemám. Občas se cítím líp - to zvláště v situacích, kdy si dovolím trochu sebeobdivu - ovšem mám dojem, že přesně ve chvíli, kdy mám pocit, že věci spějí k lepšímu, přijde nová darda. Smiřuji se s představou, že na moje potřeby prostě nedojde. Někdy to jde celkem dobře, jindy bulím v koupelně. A snažím se udržovat blízké přátelské styky s jinými lidmi (starými kamarády, bývalými spolužáky, kolegy, sousedy), prostě "zalidnit prostředí". Alespoň se člověk necítí sám a vidí, že i druzí se s životem perou všelijak.