Já to řeknu až v čekárně.

Říkat to dopředu, když vím, že se dítě bojí, považuju za zbytečné. To dítě se na to nijak nepřipraví, akorát bude celou dobu vystresovaný.

Řekla jsem to vždy v čekárně a pak jsem se ho honem snažila zabavit nějak jinak. Čili aby o tom věděl, ale nemyslel na to. No a pak u doktora jsem honem něco povídala (nebo menším dětem) zpívala. "Nutila " jsem je, aby mluvily -ptala jsem se jich na hračky nebo obrázky, co tam byly, aby se snažily přemýšlet nad něčím jiným.
A "po" byla vždy nějaká malá odměna.