Mě se, když byl synek úplně maličký (2-3roky), osvědčilo říkat mu o nepříjemných lékařských úkonech s časovým předstihem, tak cca 3-4 dny před tím a vysvětlit mu co a jak. Když to bylo den předem, pořád na to myslel a poplakával to nebylo dobré.
Pak jen lehce připomenout ráno, že jdeme, ale snažit se mu odvádět pozornost a zabavit ho, aby na to nemyslel.
Chodil v tu dobu na hodně nepříjemnou a bolestivou vakcinaci - říkal i imunolog, že brečí oprávněně (injekce byla tak veliká, že ji dělili napůl-do každé půlky zvlášť - nebyl po aplikaci schopen ani chodit, brouček). Jezdili jsme přes půl Prahy a on už veděl, jak se blížilo Podolí, že zas dostane injekci...

A taky jsem ho uplácela - zjistila jsem dokonce, že v té době bylo lepší když odměnu dotal předem - tedy dostával hračku už po vystoupení z tramvaje, bylo to lepší, než když ji dostal až potom, nebo jsme ji pak šli vybrat- to byl kolikrát tak zničený, že už ji ani vůbec nechtěl.

Nicméně od cca 4-5-ti je to těžká pohoda - on je totiž naprosto ukázkový pacient - krev dává jako profidárce, s doktory spolupracuje úžasně, no zlatíčko....

Taky toho už musel vydržet...

Teď je mu čerstvě 7 a odměnou jsou mu spíše zážitky - po krvi atp. chodíme na oběd do restaurace Výtopna na Václaváku (pití tam vozí mašinky) a pak třeba na nějaké pěkné hřiště atp...

Nicméně teď po operaci dostal od tatínka velikánský hrad od playmobilu - já tedy nebyla 2xpro (hraček má dost), ale uznávám, že si ho zasloužil - laparoskopie - operace ledviny - 3 hodiny v narkóze, 2 dny na JIP, 4 dny přidrátovanej k monitoru kvůli tlaku, celkem týden v nemocnici, měsíc rekonvalescence - nemůže se fyzicky namáhat, sportovat, což je zrovna u něj skoro jako trest.
A on byl tak úžasnej! Sestřičky i doktoři tvrdili, že tohle se jen tak nevidí.

Za týden jdeme znovu na vyndání stentu - opět hodina v narkóze...
Jako jo, zasloužil si to!