Já určitě vždycky všechno říkám.
Máme za sebou troje nosní mandle, operaci kýly, řadu odběrů, odstraňování molusků (bez Emly - chuťovka - dneska bych byla chytřejší). Samozřejmě očkování a ještě další drobnější zákroky.
Vždycky jsem všechno řekla, vysvětlila, nikdy "to nebude vůbec bolet" - sama jsem to jako dítě nesnášela, když se ukázalo, že to není pravda. Osvědčilo se mi vysvětlit, přiznat nepříjemnost a domluvit odměnu (když budeš statečný kluk, půjdeme pak do kina/koupím ti autíčko/knížku/půjdeme na pizzu atp.)
Je teda fakt, že moje děti jsou poměrně stoické - když měl syn ošklivý úraz na lyžích, chirurg, který ho sešíval, ho pak chválil za nebývalou statečnost. Takže mně se to možná dobře kecá...