ať to udělá jak moje exšvagrovka, nabrnkla si ženatýho, záměrně se nechala zbouchnout a ač on od manželky neodešel výživné jí platí..

taky prostě chtěla dítě... jedno už má, ale to vřele přenechala jeho otci mému bratru, který se o něj už 4 roky stará.

osud se na ní bohužel vyřádil, mimčo mělo vrozenou srdeční vadu a aktuálně je po operaci, ona zatím ani neřeší to, jak se uživí.. vůbec to asi nechápe, že holčička byla vážně nemocná a následky si ponese celý život (celé těhotenství chlastala a hulila - jako u prvního syna, ten se díky bohu narodil zdravý), vůbec neřeší, co bude za tři roky, že sama není schopná se svojí stávající prací dítě ani do školky dovést ani ho stihnout vyzvednout.

chápu, že touha po dítěti může být silná a je to hodně smutné, ale pokud kamarádka nemá velké finanční rezervy, tak bych si tento krok opravdu vážně, ale vážně ještě několikrát promyslela, co bude, jak bude, nemůže mít nějakou brigádu, kterou bude dělat z domu, nebo třeba někde úklid dvě hodinky denně, že by někdo pohlídal.. ono spoléhat se na stát není zrovna moc dobrý nápad se všema těma změnama co na nás ustavičně valí a chystají...