Anni,
jenže tohle nevyhovuje každému....Já potřebuju mít plán skoro na minuty, potřebuju dopředu vědět, co kdy kde bude....a když mi pak ten můj plán naruší třeba i něco pozitivního, co mi třeba pomůže, stejně mě to rozhodí....
Je fajn, když se sejdou dva plánovači nebo dva neplánovači....ale když je jeden a jeden, je nutné stanovit nějaká pravidla, najít kompromisy....

U nás je to tedy o tom, že muž nerad jezdí kamkoliv, natož aby byl v tomto směru sám aktivní, takže vše kolem výjezdů se řídí víceméně mnou (a já plánuju zase s ohledem na zájmy všech)...
Mám to jednodušší v tom, že když máme proti nějakému plánu zpoždění, nervuje to jen mě a je jen na mně, abych to vyřešila. Mám program v hlavě, takže koriguju v průběhu, sem tam něco vynechám, přehodím apod., takže ostatní si ani nevšimnou, že něco nejde, jak má....takže nakonec jsou spokojení všichni....ale i proto dopředu neslibuju, že půjdeme tam a tam a uvidíme to a to, ale dílčí cíle oznamuju až když vím, že jich dosáhneme...

A čím jsou děti starší, tím méně podrobně musím plánovat...

Jinak snad každý, kdo má doma malého autistu, tak se tohle naučí dost rychle i kdyby to neměl vrozené .