Anni,
jo, ta dochvilnost s tím souvisí....já už jsem psala, že mám kamarádku a ta s časem neumí pracovat vůbec a narodila se mi dcera, která to má stejné....vychovávat můžu dceru (a snažím se, ale daří se jen částečně, tedy většinou stihne třeba být někde včas, ale nestihne mít hotové vše, co je třeba...když nestíhá, tak něco prostě neudělá....anebo udělá, ale pak přijde pozdě, když to nehlídám já ), kamarádku ale nevychovám...Takže veškeré plánování se odvíjí od toho, že když ona řekne, že po obědě vyrazí, tak já počítám s tím, že pro ni ani nemusím chystat večeři....změnit to nezměním, má spoustu jiných kvalit, takže přijít o ni nechci....tak s tím prostě počítám....jakmile je u nás, postupuju stejně jako u dětí....prostě chci odejít v deset, tak nahlásím, že odchod v devět a počítám s tím, že v půl jedenácté bychom mohly zamykat....a protože to ostatní je naplánované od toho odchodu v půl jedenácté, tak jsem vlastně v klidu .