Trochu mi připomínáš moji matku. Byla plánovací typ, měla na všechno itinerář a hrůza, když něco nešlo podle plánu. Důsledek tohohle jejího přístupu a hlavně života v něm je, že já jsem naprostý salámista. Už se nám hodněkrát stalo, že jsme dojeli někam úplně jinam, než jsme původně zamýšleli. Třeba jsme po cestě minuli ceduli s odbočkou na nějakou zajímavě znějící památku. Občas taky neodjedem vůbec a občas odjedem během 10 minut, ačkoli jsme nikam jet nechtěli. Nemyslím, že bychom si ty výlety užívali méně.
Tobě doporučuji se tolik neupínat k tomu plánování- je to tak důležité? Dále buzit dostečně dopředu- tj. zítra jedem na výlet, máš zkontrolované kola? A odjezd rodině vždy oznámit nejméně hodinu před skutečným termínem odjezdu. A s přítelem si promluvit. Já jezdím na výlety často se sousedkou, která je taky plánovač. Po těch letech vím, že mi vždy hlásí odjezd hodinu před skutečným odjezdem, stanovuje pevné cíle- v tolik opravdu musíme být tam. A je smířená s mým chaosem mezi tím. Já zas vím, přes co u ní nejede vlak a co nepovažuje za tak podstatné. A docela se schodnem při zachování duševního zdraví všech zůčastněných.
Hlavně si ty výlety nenech znechutit, byla by to škoda.