Úplně jedno to není, ale nijak to primárně nesouvisí s tím, jestli je potravina kyselá či zásaditá.
Pálení žáhy je jen příznak - záleží na příčině. Obvykle je na vině vadný svěrač, který je na rozhraní žaludku a jícnu. Takže "netěsní" a kyselý žaludeční obsah se dostává ze žaludku do jícnu. To vadí velice, protože chronické dráždění sliznice jícnu (která není na HCL stavěná) vede k rozvoji tzv. Barrettova jícnu, který je prekancerózou.
Odtud třeba pálení žáhy po velkém obžerstvu - když se žaludek extrémně přepěchuje potravou, tak to ani zdravý svěrač neudrží a ohromné množství žaludečního obsahu hjo prostě "promáčkne" a tak se kyselina dostane do jícnu. Viz. písnička V+W Vodník
Pokud není možné řešit samotný stav svěrače, tak se dělá to, že se sníží kyselost žaludečního obsahu, aby to, co do jícnu teče, nedráždilo tolik a nezvyšovalo tolik riziko rakoviny. To ale neznamená, že "žaludek je moc kyselý", ale to, že teče, kam nemá.
Je tu ale ještě další aspekt - záněty žaludku také můžou být provázené pálením žáhy. A u chron. zánětů se hodně uplatňuje Helicobacter pylori. Ten žije v žaludku. A má enzymy, které mu umožňují přžežít extrémně kyselé prostředí tak, že si kolem sebe vyrábí "bublinu" zásaditého prostředí. A když se při infekci H.pylori významně sníží kyselost žaludku, tak to paradoxně může helicobacterovi vylepšit životní podmínky. Takže při léčbě chron. gastritid je to takové na hraně - na jednu stranu snižování kyselosti žaludečního obsahu, aby tento nepoškozoval v tu chvíli (díky zánětu) zranitelnou žaludeční i jícnovou sliznici, na druhou stranu vylepšování podmínek pro helicobactera.