Ahoj, mám syna s vývojovou dysfázií a ve 3 letech ho děti prakticky nezajímaly, maximálně je z povzdálí pozoroval, ale aby šel k nim a nějak se přidal do hry, to ani náhodou. Klasickou školku s 25 dětmi by tehdy vůbec nedal, velký kolektiv ho děsil...tak jsem ho ve 3,5 dala v září do soukromé miniškolky, kde byly tak 3-4 děti, pořád jedna stejná "teta" a chodil tam jednou týdně na dopoledne. Tam se od začátku zadaptoval a zapojil bez problémů, ale to, že ho zajímají i děti a pokouší se s nimi hrát mi paní učitelka hlásila až někdy v lednu. Miniškolku miloval, ani na chvilku nelituju, že jsem ho tam na ten rok dala, teď v září začal chodit do speciální školky, ve třídě 12 dětí, 2 paní učitelky a jedna asistentka a chodí tam moc rád, už si i pamatuje některé děti jak se jmenují, hraje si s nimi, je mu tam fajn...prostě potřeboval ten rok, aby do toho kolektivu trochu dozrál
. Nicméně do klasické školky s nyní 28 dětmi a 2 učitelkami bych ho ani teď rozhodně nedala, vím, že by to tam zdaleka nebylo tak v pohodě, jako tady...
Jo a v těch 3 letech měl asi 30 slov, většinou jen zvuky zvířátek, hají, hačí apod. Ten rok v miniškolce začal trochu přidávat, chodili jsme na logopedii, teď přes prázdniny udělal veliký skok a od minulého týdne, co je ve školce, tak se neuvěřitelně rozkecal