Tizi,

ono mě ani tak neunavuje vaření a tak, ale neustálé dohady sourozenců. Když mám den jen se školandou, tak super, ráno se v klídku vypravíme, dojdeme do školy, povídáme si. Odpo stejně, vyzvednu jí, zajdeme někam, než můžeme do školky a pak jdem všichni dom. Ale jak jsou spolu, tak ona klesne mentálně na jeho úroveň (v ječení, provokování a tak) a už jedou. To je na odstřel, včera večer jsem nad tím přemejšlela, že ty činnosti mi problém nedělaj, ale to věčný řešení: mamííííííí, on/ona mi udělal(a) tohleee a tohleeee, uííííííí