Koré, to je sranda? Třeba úsměv, projev zájmu...jako ty dvě zadané, z těch šlo prostě lidské teplo, tamty byly jako rampouchy a nebylo to tím, že mluvily momentálně o svých životních mínusech, stačilo se podívat na fyziognomii té Martiny, přísně stažené koutky úst...a la přísná paní učitelka

prostě člověk, se kterým bych chtěl chodit, žít, kamarádit se, spoléhat se na něj mě musí oslovit lidským teplem, ne neurotickou pózou, uzavřeností...to ho sice můžu litovat, soucítit, ale takového člověk si na sebe nikdo zpravidla dobrovolně nenaváže, proč taky? z charity? když ho ten rampouch k sobě nepustí, tak se nikdo stejně nedozví, co je za tím ledem a dělá si to ten rampouch sámvždyť taky obě přiznaly, že šly k psychologovi, ale asi tam toho moc nepořešily