Revmatoidní artritida je, tuším, autoimunitní choroba....snad neplácám nesmysly a je to tak.
S tím je poměrně těžké něco dělat, tedy jakoby zvnějšku. U těchhle chorob si tělo ničí samo sebe, začíná to nějakým spouštěčem, např. stresem dlouhodobě, nějakým silným prožitkem nebo tak a už to jede.
Patří tam třeba i autoim. choroba ŠŽ...to má taky hodně lidí - a myslím si, že jediné řešení je naprostá změna přístupu k životu s něčí pomocí. Ať s výborným psychoterapeutem, s nějakým suprovým léčitelem, co fakt umí, někomu může pomoct homeopatie (kdo je na ni citlivý a funguje na něj), prostě NĚCO - hlavně ne čekat, že se stane něco samo a jen tak přežívat.
Dovedu si představit, jak partner nechápe, co se děje, že mu přijdeš líná, nepříjemná, neochotná, bez života - to prožívají i lidi s chronickým únavovým syndromem - okolí nechápe a často je bere jako líné.
K uzdravení jedině naprosté překopání priorit - to je můj názor - a na první místo dát sebe, pak sebe a zas sebe....do té doby, než se dá tělo dohromady.
Sebevraždu fakt ne, opravdu - to je veliký "hřích" - nenapravitelný a nic neřešící..i když to vypadá snadno a jako východisko, důsledky jsou strašné.
S tím zdravotním stavem se fakt dá, pomalu, ale dá...