V šerém dávnověku, když jsem psala dizertačku, mi fungoval systém "zahušťování osnovy". Začala jsem osnovou kapitol. Pak ve volných chvilkách jsem udělala osnovu podkapitoly - názvy odstavců. Pak jsem pod název odstavce nastřílela pár klíčových pojmů. A takhle jsem to pořád udržovala rovnovážně ne/dodělané, aby mi neutekla nit, tak jsem měla pořád zhruba stejně rozpracovanou celou práci, ne hotový začatek a prázdný konec. A tím pádem jsem pak mohla sednout vždy jen na jeden odstavec a dopsat ho (díky klíčovým slovům bylo jasné, o čem má být a že to bude navazovat před i po) a stačily mi nesoudržné kratičké časové úseky, třeba 20 min. Nemusela jsem se dostávat do "dizertační nálady", což by trvalo podstatně déle.

Přiznávám ale, že moje dizertačka byla proklatě krátká - cca 40 stran, takže její napsání nebylo extra vyčerpávající. Třeba to taky můžete - udělat komentovaný soubor publikací, kdy textu práce stačí minimum, vlastně se svážou publikace a jen doplní 1 - 2 stránkami textu jako oslím můstkem.