Přidat odpověď
Hanko, pokud nebyly děti jako destrukční četa (jakože blbnou všechny děti občas), tak jsem je slovně pokrotila a byl pokoj, ale vozívali jsme s sebou zábavu nebo u babiček hračky měly. Zábava byla hra, nějaké házedlo na ven, oblíbené DVD-čko, když začaly zlobit.
Kamarádka má doma destrukční četu a my byt, který není uzpůsobený pro malé děti, prostě doma se leze po stole, běhá po opěradlech sedaček, tady to nejde, stůl je skleněný, sedačky nejsou u zdi, tudíž nebezpečno -
navíc bych si to ani nepřála, předpokládám, že nám nábytek pár let ještě vydrží. Takže se ponejvíce vidíme venku na zahradě, to i v zimě, pak si dají koláč a čaj, nějakou hru a když už je to na ně dlouhé, odcházejí domů.
Já prostě chápu, že někdo neutluče kvůli slušnému chování své dítě na návštěvě, na straně druhé jsem moc ráda, že je kamarádka rozumná a vnímá, jak trpím, jsem poněkud hysterka, děti už mám velké a příšernou hrůzu, že se někomu něco stane.
Předchozí