Zajímají mě osudy všech, které to dokázaly, i přes překážky, partner nebyl z jejich studia nadšen, ale i tak hlídání dítěte/dětí bylo převážně na něm, takže jste na něm byly závislé.
U nás ze studia neproběhlo velké nadšení, síce jsem ho dostala odkývané, ale teď se třeba ukázalo, že některé věci budou náročnější i časově. Sbírám morál jet dál, hlavně proto, že vidím, že u nás doma kvůli tomu určitě proběhnou nějaké konflikty. Spíš to vidím tak, že budu ráda když klapnou hlídání, ale učit se budu nějak, aby to příliš neovlivňovalo rodinu - převážně - a hlavně jsem pochopila, že nějaký stres s tím spojený nebudu moct absolutně ventilovat, budu se muset tvářit, jaká je to brnkačka - protože vždyť jsem to přece chtěla a když ti to nejde, tak toho nech - sdělení partnera poté, co jsem ventilovala blbost, že kvůli špatně fungujícímu studijnímu oddělení budu muset vykonat na fakultě návštěvu navíc mimo plán sobotních přednášek, protože studijní sice něco chce předložit a to osobně, ale o sobotách nefunguje. Prostě nechce nic slyšet.

Nějak mám z toho zkrátka smíšené pocity, sice jsem sama rozhodnutá studovat jen když to budu brát sportovně, tedy žádná křeč, žádné psychické hroucení, jestli dám nebo nedám zkoušku - půjde, půjde, nepůjde, nepůjde, střední školu už mám, tohle je jen bonus navíc, ale i tak jsem nalomená a náhle bez chutim štve mě, že se vůbec musím domlouvat kvůli tomu hlídání, nemít malé dítě, vůbec s ním nemusím tyhle věci probírat.

Hlavně ta podpora - dítě pohlídám, tak co bys ještě chtěla a s ostatním moc neotravuj, to je tvoje věc, protože DĚLÁŠ TO PRO SEBE, ne pro mě /takové argumenty, že je to pro rodinu nebere, kdyby studoval on, bylo by to prý taky jeho věc/.

Takže - kdo jste musel bojovat v tomhle směru, abyste vysokou udělal a přesto jste to dal, piště.

Moje nechuť pramení i z toho, že sice je to dobrá kvalifikace navíc, ale není stoprocentní, že místo jí odpovídající vzhledem k okresnímu městu, kde žiju, opravdu seženu, takže využitelnost hypotetická, i když obor dobrý. No a tak si říkám, co mi to bude stát námahy, že se jistě nejednou doma kvůli tomu chytneme...a jestli mě ten čas a energie do toho investovaná opravdu vrátí, navíc když není vážně stoprocentní, že jí nakonec udělám - nejen kvůli prospěchu, ale i potřebě hlídání dítěte - to prostě nikdy člověk neví, co může zkrachnout.