Moje kamarádka si při dětech dodělávala před 20ti lety VŠ. Nevzpomíná na to ráda, protože manžel místo pomoci ji dusil a prý tajně doufal, že to nezvládne. Ona to věděla, tak zapřela všechny síly, aby to zvládla - bez jeho pomoci, bez pomoci rodičů, prostě sama. Zvládla to, tehdy, ale říkala, že dneska už by do toho nešla. S manželem se po letech rozvedla, protože kdykoli ji chtěl urazit, tak mezi lidmi měl průpovídky typu - no jo, vysokoškolačka, přes to studium zapomíná nakupovat, vařit.........to byste vy paní neudělala, že jo.
A tehdy prý dost často ty paní byly potěšené tím, že jsou lepší matky a hospodyňky, ty horší jí promlouvaly do duše a ty lepší nechtěly zvyšovat bojovnost jejího manžela, tak mlčely nebo krčily rameny.
Ale to nechceš slyšet, že jo.
Já osobně si myslím, že by Tě měl manžel podporovat, i s jeho podporou to bude náročné.