Taky by me zajimalo, jetli to dokazu. Jestli v sobe najdu dostatecny motor.

Koncim druhy module a nevim nevim. Doma o studiu nemluvim, uceni neukazuju, hlidani je jen pokud mam skolu vecer. Denni tutorialy jsem vzdala, proste to neslo. U nas se stal pruser tim, ze jsme nastoupili oba dva ve stejnou dobu a levnejsi polovicka to proste vzdala - slozite vysvetlovani, ne ze by na to nemel... To, ze s tim prastil ho dostalo do docela osklive asi uz deprese. Jeste k tomu to bylo v unoru, kdy miva obvykle "splinove" obdobi tak jako tak. Takze nekolik dni nespal, temer tydny skoro nejedl, zvracel, byl opravdu v hroznem stavu. To cele kvuli skole.

A ja ted mam s usmevem studovat a mluvit o tom... Pokazde, kdyz jen zahledne ucebnice, tak zesmutni a zesedne. Ja jen cekam, ze se to spravi a bude dobre. Nechci se skoly vzdat, vim, ze bych mu to jednou vycetla a vim, ze on by to strasne moc vycetl me, ale nemuze si pomoct. Proste v sobe ma to selhani vuci sama sobe a musime s tim nejak fungovat oba.

Ucim se kdyz neni doma, kdyz jedu do skoly, nerikam to, jen proste rikam, ze jedu "s kamaradkama" (nevyrcene, lec vyrcene). Je to hrozne tezke, obcas v sobe mam strasny vztek, ale to nepomuze. Kdyz jeste studoval podporoval me, hlidal mi terminy, porad me honil ke knizkam Ted to proste nejde. Jen doufam, ze to oba prestojime, on ze se z toho dostane a ja ze do te doby vydrzim studovat.

Drzim palce vsem, ktere to nemaji snadne a doufam, ze o to hrdejsi jednou na sebe budeme