No tak logicky vzato, pokud někdo má těžce postižené dítě, je dost jasné, že nebude psát, že by si s radostí nechal dalších 5 postižených.
Ale o to tady vůbec přece nejde. Od samého začátku, a psala jsem to x-krát, jde o možnost volby, ne o to, co je a co není správné, etické, morální, rozumné atd. Protože každý se na to může dívat jinak, má jiné rodinné a sociální zázemí, jiné zkušenosti atd. Mně celou dobu nejde o nic jiného, než abych si mohla sama vybrat, jestli chci nebo nechci podstupovat nějaké (jakékoliv) vyšetření a aby moje rozhodnutí bylo akceptováno jako rozhodnutí svéprávného dospělého člověka, tj. s respektem a bez osobních a jiných útoků - což se bohužel u nás často neděje. Chci, aby pacient byl brán jako partner, ne jako nějaký póvl, který to nemá v hlavě v pořádku a který nedej bože se odváží nesouhlasit s obecně zajetými postupy a metodami. Nevím, co je na tom tak těžké pochopit.