Průšvih je, že každé dítě je na tom v tomhle věku jinak. Ty svoji dceru můžeš pustit přez půl republiky, svého synovce bych nepustila ani na dvorek...
Vidím na vlastních dětech, že to není jenom o výchově. Dcera v šesti letech byla zodpovědný tvor, který se o sebe dokázal postarat bez potíží. Synovi je sedm a je to děťátko. I když mám tendence ho do samostatnosti strkat a spoustu toho zvládat musí, tak u něj je to na hraně, u jeho sestry to bylo v pohodě.
Uznávám, že spousta věcí je jak u blbejch, jenže lidi si to dělají sami. Pokud budou vyvolávat soudy kvůli každé blbině, pak stát bude mít snahu vytvářet nová a nová pravidla.
Po té, co naši fakultu žaloval uchazeč o studium kvůli tomu, že venku při přijímačkách vyváželi popelnice a on z toho dostal migrénu a tudíž se nemohl soustředit a ... tak se nedivím ničemu.