Máš pravdu, že geny nezabiješ. Naivita v tvém slova smyslu je fajn, ale chápu, že máš o své děti v této džungli strach. Tak si udělej plán učení "vypráskanosti"
pondělí: pojedeme všichni na černo tramvají
úterý: řeknu nahlas o sousedce, že je koza zvědavá (dají se říct i jiná slůvka)
středa: budu rozmrzele práskat věcma a čisté dětské duši řeknu:"nemotej se mi tu, jak vítr v bedně", ačkoliv mi půjde ukázat jedničku v notýsku
čtvrtek: spálím večeři a řeknu manžovi nahlas, že to je beztak z toho, že furt čumí na ty zprávy
pátek: zapomenu se cestou z práce na víně, děti pořešim nouzově a po pozdním návratu si budu zpívat sprosté písničky
sobota: v muzeu domutím patnáctiletého syna předstírat, že je mu 6, abych ušetřila 10 Kč za wecko
neděle: nevstanu z postele.

To by bylo, aby po pár letech neotrkaly. Pokud tak nechceš žít, musíš holt být naivní.