osobně bych přesunutí pozornosti na dudlík považovala za dobrou techniku. Dudlíka se totiž dá postupně pomalllounku zbavit, např. tím, že se postupně ubírá a pak se prostě nějak slušně odevzdá Mikulášovi nebo kýho Výra komu. Prsty jsou k dispozici furt. Takže kdybych měla úpornýho prstocucače raději bych ho naučila znovu na dudlík a pak to třeba za půl roku začala řešit. Dudlík navíc nevytlačí zuby z pusy ven na rozdíl od prstů. Dvouleťák prd chápe, nějaká motivace ho moc nezajímá, dudlík je fajn. Já jsem odnaučovala kousání nehtů až od tří let výš, kdy se s dětma dalo domluvit. Ale měly ten zlozvyk krátce, při nástupu do školky.