Neznámá, je to jak píšeš, sestra byla odmama "chudák". Byla často v nemocnici, ale následnou úzkost nikdy neřešila, mamka ji pořád ochraňuje jako malou holčičku, svůj podíl na její situaci má, ale to už neřeším. Mamka už se nezmění, už to asi neprohlédne, už je to moc dlouho.
Já jsem tak nějak smířená s tím, že to mohou dát celé sestře, když budou chtít, bez hořkosti, i když je pravda, že finance by se nám hodily, i za 10-15 let, protože se nám naše fin. situace docela zkomplikovala a je to nadlouho.
Zároveň rodiče chápu v tom, že chtějí, aby děti byly všechny nějak zabezpečené, třeba ale i odjinud... Brácha si slušně vydělal, jeho žena nebyla taky úplnej chudák, tak i kdyby se u nich něco zkomplikovalo, nezůstane na ulici. U nás je to takový všelijaký, něco mi v životě vyšlo, něco ne... proto chtějí pro mne a mé děti něco jako pojistku, že budu vždycky v domě moci bydlet. A taky mi už pár let finančně pomáhají, co mám děti, kdyby se to sečetlo, je to slušná suma. Předtím jsem byla od 18ti sama na sebe (a brácha taky - ten finance nepotřebuje, ale zase se nechce v ničem moc angažovat - pracovně vytíženej). Sestra sice s nimi žije doma, ale v invalidním není, má práci, kterou jí mamka zařídila přes známé. Je sama v kanclu, má svý čísla, cestu přežije. Ale jinak nejde bez našich ani na poštu. Nic našim neplatí průběžně, vše si spoří, ale zase třeba zadotuje nějaký větší opravy.