to jo, to uznávám. To je věc, na kterou slyším - ani ne, že se zcvoknu ze strachu, ale že to by to byla desintegrace. Že, i když takové jevy nezpochybňuju, sama sjem až moc zakořeněná v pzce pojatém racionálnu a v úzce pojaté normalitě, a že by to prostě rozbilo vše, na čem - chtě nechtě - stavím.
Ale stejně mne to , poslední dobou, nedá