Mě se tvoje sestra zdá docela vyčůr..., promiň.
Jakou má povahu? To je smířená s tím, že má sociální fobii, nikdy nechtěla žít jako ostatní, o něco se pokusit? To takhle prokaučovala mládí? Zvláštní typ, není i extrémně citově závislá na rodičích.
Zároveň mi napadá, že tam asi bude víc věcí, když sice přispěje na nějakou opravu, ale průběžně jim nic nedává na jídlo a bydlení, všechno si spoří, jestli v tom nebude i lakotnost...

No každopádně jste v nelehké situaci, ale stejně si nepomůžete, já bych ti ale nedoporučovala to ještě odkývat dobrovolně, oni jako kdyby si vás chtěli ještě nějak zavázat, tebe třeba tím věcným břemenem, které je ti upřímně řečeno k ničemu. Ano, je to technická věc, díky které bys tam mohla teoreticky žít, prakticky se ale se sestrou nemusíte, takže bys tam žila ztěží a věcné břemeno má daleko menší hodnotu než kdybys byla podílníkem na baráku.

Kdyby byli tví rodiče ok, tak by nechali dědictví proběhnout s tím, že při prodeji z podílu by si koupila garsonku, což by stálo méně nákladů a starostí než barák.

To jak si představujou, že se bude starat pak o barák a sebe sama ti řekli? Já typuji, že to tak dopadne - nebudeš mít nic, ale dvě břemena na krku a ještě asi dost velký stres, až se budeš se sestrou dohadovat a rozčilovat, pak bys mohla taky v určité fázi dospět k tomu, že jí ponecháš svému osudu, protože ti to za to nestojí.

Snaž se uvažovat hodně do budoucna, jak by se to mohlo vyvinout a podle toho reaguj. Já na rozdíl od tebe bych se spíš snažila zahrát řeči o dědictví do autu, že času dost a pak by nárok na podíl neodmítla, ani když by se dědila ta první polovina.