Jendo, tím spíš, když jí to s manželem neklape, dědictví by se vzdávat neměla, protože jednou by se objekt dal prodat, rozdělit peníze na dva až tři díly, podle toho, co bratr a obě i se sestrou s fobii by měly samostatné bydlení, zakladatelka jako případně rozvedená.
Takhle zakladatelka nebude mít v podstatě nic a ještě si jí chtějí zavázat, aby za to nic starala o sestru /pardon, za věcné břemeno/, se kterou se nemají moc v lásce a která by se o sebe mohla postarat sama, kdyby chtěla sama se sebou něco dělat.
Vůči zakladatelce mi to prostě jaksi smrdí, oni zdaleka ne vždycky rodiče nebo i jiné blízké osoby v duchu míní opravdu to, co nahlas říkají. Jestli preferují sestru, je možné, že jim ve skutečnosti o zakladatelky situaci /věcné břemeno/ až tak nejde a předpokládají, že si nějak poradí, kdyby se rozvedla, navíc ještě že asi potáhne na zádech sestru.
Ale já bych ani nepodceňovala to, že si sestra může najít přes internet toho partnera, aby nemusela vycházet z domu a někdo se staral, jako se starají rodiče. Spousta patologických parazitů by hmátla ráda po ženě, která na nich bude plně závislá.
A pak do takové domácnosti zakladatelka po rozvodu stejně nepůjde a bude se ještě divit, jak si sestra, kterou rodiče tak litovali užívá majetek s cizím mužem. Vycházím z toho, že se sestrou moc nemusí a těžko budou vztahy harmoničtější, až do toho vstoupí nějaký muž.
Docela bych ale takový vývoj předpokládala, je-li sestra normální inteligence, může jí takové řešení snadno napadnout. On člověk se sociální fobií se sice bojí mezi lidi, ale být sám v baráku, taky by mu mohlo brzo hrabat, takže to může pořešit i takhle.