Pifko, já ti nevím, jestli by nebylo lepší neříkat matce nic otevřeně a zahrát dědictví do autu s tím: ale mami, vždyť tu budete ještě dlouho.
Jestli řekneš otevřeně to, o čem tady píšeme, riskuješ, že jí to dají darováním, bez jakéhokoliv věcného břemene /i když na nic moc není/ a ty do toho nebudeš mít co mluvit a možná ti to třeba i zamlčí, abys nenadávala a dozvíš se o tom až při dědickém řízení. I takové případy jsou.

Kdybys byla v situaci, že manžel, zajištěný podnikatel zbožnuje i zem, po které chodíš a i kdybyste se rozvedli, náleží ti slušné odstupné z majetku, ze kterého pořídíš aspoň bydlení, řekla bych třeba - buď grand, nech všechno sestře. Ale jak jsem pochopila, u tebe se jedná o to, že manželství nic moc a neměla bys ani kde bydlet. Tady je situace diametrálně odlišná.

Polož si otázku,jak by při věcném břemeni vypadalo, kdybys najednou stanu za dveřmi sestry s kufry a dětmi - jestli by tě přivítala s otevřenou náručí, jestli by ses nemusela svého práva domáhat a kdybyste spolu nakonec v baráku byly, jestli by to nebyl očistec kvůli vašemu vzájemnému vztahu /to pominu, že bys měla na krku další dítě v podobě sestry, mluvím jen o tom, že spolu moc nevycházíte/.
Až si odpovíš, tak hodně uvažuj.