To je těžký, já se v tom plácám několik let. Prvně jen psychoterapie, ale nešlo to tak jsem 2 roky na AD. Ví to jen manžel, matce jsem to řekla teprve nedávno a její reakce byla jako, že musím se vzchopit apod. Ani manžel se v tom moc neumí vyznat, ale aspoň se snaží. Ale říct to v práci, to bych snad neriskovala. Shodou okolností řeším podobný problém. Vracím se po mateřské do práce a už jen tou představou se můj stav dost zhoršil, mám z toho úplnou hrůzu. Momentálně to řeším psychoterapíí, mám na to ještě 3 týdny. Možná je to u tebe jinak, ale kdybych s tím vyrukovala v práci, tak se budou dívat, jako že jsem líná, nechce se mě a asi bych tam i skončila. Já se bohužel u těchto nemocí nesetkala s pochopením. Za ty roky jsem potkala jen pár lidí, kteří to vzali v pohodě. Můj gynekolog, pak lékařka ve špitále, a můj praktický doktor. Z laiků nikdo.