Enigmat sice některé věci ppopisuje dost absurdně ( např platit jadnotné výživné nebo střídavku bez výživného ... ) ale zas v některých věcech má pravdu, např v tom, že matkám se zdá výživné nízké, otcům vysoké ( pokud je výživné určeno obráceně, platí to obráceně).

Sama výživné na syna pobírám ve směšné (SMĚŠNÉ) výši, syn mě stojí opravdu docela dost peněz, má finančně náročného koníčka, m.j.

ALE

jsem ráda, že je u mne, teoreticky by šla sštřídavá péče bez problémů, nestojí o to ani otec ani syn, takže já mám sice na hrbu větší část břemene jak finanční tak praktické co se péče týká, ale na druhou stranu mi otec dítěte do ničeho nemluví, vybírám já, co je pro dítě ok a co chci, aby dítě mělo/dělalo/jedlo/... představa, že dítě bude u otce a já nebudu moci pomalu ani ovlivnit jakou bude nosit bundu nebo jestli jí jáhly nebo hamburgry, nehledě na to, že nebudu skoro tušit, co škola, kamarádi, nezažiju takový ten normální život ....

Prostě tu to je špatně nastavený v základu. už jen např to, že děti se vídají s druhým rodičem opravdu minimálně je špatné právě v tom, že ten druhý rodič s dítětem těžko může mít takový vztah jako rodič, se kteým dítě je stále a druhý rodič může - někdy oprávněně - mít pocit, že slouží jako kasička.

Spíš bych to viděla tak, že pokud druhý rodič má víc peněz a mohl by tedy hradit vyšší výživné, aby bylo určeno, co bude hradit pravidelně nad rámec běžného základního výživného, např třeba právě tábory, soustředění, kroužky... aby prostě viděl, kam ty peníze jdou. Protože on když někdo má platit třeba sedmičku, tak může mít pocit, že to dítě nespotřebuje - že to do něj matka nevloží. Kdyby platil třeba tři tisíce k rukám matky, 1000 např. školní obědy, 3 tisíce na zvláštní účet ze kterého by se pak hradily třeba tábory, školy v přírodě ... zas by t vypadalo jinak.