Před otěhotněním jsme milovala horory, pouštěla jsem si je i přes den.Ale musela jsem mít náladu.
Po porodu se to nějak zlomilo. Náladu jsem měla až předevčírem: JÁ LEGENDA. (jestli by se to dalo počítat mezi horory.)
Je to nějakej adrenalin a pak přijde pocit úlevy, že to vlastně dobře dopadlo a hlavní hrdina, kterému celý film držím palce, přežil.Je to jako pohádka pro silné žaludky.