Anett,

já to dělala taky tak. (A navíc jsem tehdy byla i principiálně proti ujídání během nákupu, dneska u jiných dětí už mi to ani nevadí.)
Teda fakt je, že nakupuju tak nerada, že opravdu nehrozí, že bych s dětmi cárala po obchodech o minutu déle, než je nezbytně nutné.

Ale k tomu příkladu s dítětem, kterému se musíš věnovat, takže na kafe zajdeš s kámoškou sama - já jsem se dětem pořád nevěnovala, takže se uměly dobře zabavit samy (co jim taky zbývalo, holátkům nebohým matkou zanedbávaným), a s kámoškou jsem si mohla v klidu povídat i s nimi (samozřejmě úměrně věku, dvouleťák si nebude spolehlivě sám hrát dvě hodiny v kuse). Třeba shánět hlídání, abych si mohla pokecat, mi přišlo jako plýtvání hlídáním, to jsem měla na školu a zásadnější věci.