Když jsem byla ještě kuřačka a někdo mě poprosil o típnutí, i uvnitř hospody, že mu to nedělá dobře, nikdy mi to nepřišlo divné. Spíš to, že někdo se mnou prý děsně trpěl, ani nepípl a pak pomlouval. Vždy i jako docela těžký kuřák jsem tvrdila, že nekuřák má přednost a že nejsem proti zákazu kouření v hospodách, nejdřív jsem to nechápala, jak je možné chodit do hospod a nekouřit (kouřila jsem od 16) a pak jsem to zažila v Norsku a USA a zjistila jsem, že to jde úplně normálně.
A teď, co mám děti a co jsem nekuřák, tak se nebojím si slušně říct tak, jak jsi to udělala ty.
Mimochodem lidi, kteří tvrdí, že matka s dítětem má zalízt a nevotravovat fakt miluju. Proto se mi líbí vztah rodin k dětem v jižních zemích, děti se účastní všeho, i noční pouti a mejdanu. Třeba zvyk eliminovat děti ze svatby je pro mě naprosto šroubovaný a pseudoohledný. Teď na mě jeden dědek, když jsme vystupovali z autobusu MHD zařval: proč se cpete s dětma do dopravy?
co jako na tohle říct??