Stalo se nám něco podobného v létě na dovolené, ale reakce byla jiná. Prázdná restaurace o 3 místnostech, poslední nekuřácká, bez popelníků. Šli jsme se tedy s dětmi najíst tam. Přišly dvě slečny/paní na sklenku vína, prošly ty dvě první cimry s popelníkama, sedly si do té poslední a požádaly číšníka o popelník, který jim ho přinesl. Když jsem ucítila kouř, šla jsem je poprosit, jestli by si nesedly jinam. Šly.

Myslím si, že většina kuřáků prostě jen není zvyklá uvažovat tímto způsobem - rozhlédnout se, kde se kouří a kde ne, kde jsou děti nebo že je žena u vedlejšího stolu těhotná. Jim ten kouř nevadí a nechápou, jak moc vadí jiným a jak je vlezlý. Žena mého táty si třeba poodejde deset metrů, aby dětem nekouřila pod nosem, ale neuvědomí si, že je po větru nebo že ten kouř jde do domu, kde pak smrdí ještě pěkně dlouho (kuřák možná slabší závan kouře ani necítí, nekuřák (zvlášť odnaučený kuřák) je na něj ale hodně citlivý).

Jinak tedy těch situací jsem zažila dost včetně těch, kdy se po mé/mužově slušné žádosti o nekouření dětem/těhotné ženě pod nos málem semlela rvačka