Běhám. Přes horké léto ráno. Teď taky (kvůli času - před odjezdem do práce jde jen o to vstát), nebo i odpoledne, večer. Ale i v horku se dá. Běhám relativně často (3-4 x týdně), a jestli mi to jde, no celkem jo řekla bych. Děti jsou již soběstačné, takže stíhám v pohodě. Dokud byly děti malé, ještě jsem moc neběhala (jen někdy o víkendu), ale myslím že je to na čas výhodnější, než chodit někam na hodiny něčeho, protože vyběhnout se dá přímo z domu, půl hodiny stačí.

V zimě se jinak než ve tmě běhat nedá, jelikož pracovní doby mi světlo bezezbytku pokrývá. Ale i tmavé běhání má své kouzlo - buď v ulicích pod lampama, nebo v parku, přírodě s čelovkou. (Bázlivější povahy ve dvojicích.)
Já teda běhám i v parku bez světla, ale znám tam každej šutr a jsem zvyklá. Vůbec je celé běhání o zvyku-praxi. Čím častěji a déle člověk běhá, tím to jde lépe, je to snazší.

Vysněný (ale docela reálný) čas mám půlmaraton pod 2 hodiny a desítku pod 50. Zatím mám za sebou dva kopcovité PM lehce přes 2 (loni 9 a letos 7 minut), tak snad něco rovinatého bych dát mohla... ale raděj bych to zvládla i v těch kopcích (Baroko maraton Plasy). Desítku zatím 53 minut a něco. To je horší, je to hrozná dřina makat skoro hodinu hodně naplno. A možná někdy, až budu mít naběháno a nic nebude bolet moc (stáří se na tělesné schránce podepisuje...), možná i maraton...?