Já jdu dokonce ještě dál a nedržím se vždycky striktně ani toho dopadu důsledků. Ona je to taková mantra, nechat dítě nést důsledky, aby se naučilo správně rozhodovat a nedej bůh si nezvyklo nějak si vymýšlet a cloumat s rodiči. No, podle mě má člověk v procesu učení a zrání nárok i na nějaké ty omyly, takže pokud si dítě něco vybere, a později zjistí, že si vybralo špatně, tak stačí, že si to uvědomí, a dál se podle mě trápit nemusí. Vybere-li si tedy třeba tričko s krátkým rukávem do mrazu, nebudu ho nutit vydržet tak chodit hodinu, ale dovolím mu napravit špatné rozhodnutí hned, jak to zjistí (ilustrativní příklad, nic jiného mě narychlo nenapadlo).
Klidně tedy dítěti prostor pro rozhodnutí dávej, a já bych mu klidně dávala prostor i pro zpětné přehodnocení těch rozhodnutí a pro případnou nápravu.
Poručit a vyžadovat poslušnost je ovšem rychlejší a pohodlnější, to je fakt. Sama ale cítíš, že to není úplně ono.