mio,
především bych Ti chtěla vyjádřit svou podporu
.
Kdyby se to stalo mně, cítila bych se úplně stejně jako Ty - nechtělo by se mi žít (čímž nemyslím, že bych si něco udělala, ale zhroutil by se mi svět).
Tvůj manžel toho má zřejmě víc - připadá mi, že je nespolehlivý a labilní, a to se projevuje na různých frontách - chlast za volantem, opakované opíjení, utrácení velkých částek z napjatého rozpočtu... a teď i ten bordel.
Myslím, že to všechno jsou vážné signály jeho nespolehlivosti. Když odmyslím to obrovské osobní zranění, kterým by návštěva nevěstince byla i pro mě, tak bych i ze zbývajících indicií pochybovala, zda tohle je někdo, o koho se můžu opřít a s kým bych chtěla dlouhodobě být.
Být Tebou, navštívila bych nějakého psychologa, abych si to sama utřídila v hlavě. CO KONKRÉTNÍHO udělat, Ti asi nikdo z nás neporadí.
Jen Tě chci podpořit v tom, že Tvé pocity jsou zcela legitimní, a nechápu ty, co to zlehčujou (zejména Monty, která je sama schopná celé dny do nejmenších podrobností rozebírat, jakou má ve vztazích děsnou smůlu, a předpokládá, že ostatní jí budou do nekonečna nabízet rameno k vyplakání, se hned v první reakci projeví jako sociální tupec s citlivostí záchodového prkýnka).