Doma máme odšťavovač, ale nijak nadšená z něj nejsem: jak už tu bylo napsáno, spotřeba ovoce je veliká (nevyplatí se, pokud stejně jako my všechno ovoce i zeleninu kupujete)a navíc se opravdu při každém použití neuvěřitelným způsobem znečistí a bez myčky je dost otrava to pak dávat do pořádku - už jen pomyšlení na tuto činnost mě většinou odradí a radši si v klidu a pohodě otevřu krabici džusu kupovaného. Většinou tedy milý odšťavovač leží ukrytý hluboko ve skříni. Jediné větší využití u nás našel v době, kdy jsme dostali od sousedů několik beden jablek, které bylo potřeba rychle zpracovat. Někdo tu psal, že šťáva se nedá uchovávat delší dobu: DÁ - ihned nalít do plastových lahví a zmrazit, pijeme jí tak od léta dosud a chuť se nijak nezměnila. Ještě malý tip k těm jablkům: hustou pěnu, která se usazuje při odšťavování na povrchu, sbírám, ale nevyhazuji - dala jsem jí do kelímků, rovněž zmrazila a přidávám dětem do bílého jogurtu nebo kaší. No a nevyhodila jsem dokonce ani ten "odpad" - vysátou dužninu - i tu jsem si zmrazila a v poměru 1:1 s čerstě strouhanými jablky jí dávám do štrúdlu (podle potřeby přisladit nebo kápnout citronovou šťávu a skoro se nepozná, že je takto "ošizený"). Při tomto postupu ale samozřejmě vykrájet jádřince, což se při běžném odšťavování dělat nemusí.
Na závěr jedna chytrá informace z časopisu: všechny ovocné i zeleninové šťávy by se vždy měly ředit napůl vodou, protože jsou samy o sobě husté a tělo by je muselo ředit vlastními tekutinami, čili by ho paradoxně odvodňovaly.