Monty, svým způsobem máš pravdu. Ale manželství, kde si lidé nezahýbají a jsou věrní opravdu existují. že ty tomu nevěříš je věc jiná. Já se tomu ani nedivím. Když se ti nedaří najít toho pravého, vlastně rozumím tvému pesimismu. Když se obklopuješ lidmi, kteří vlastní bordely a těmi co tam chodí běžně jako do krámu, tak se nedivím tvým názorům. Ale realita je taková, že existují věrná manželstvi, ikdyž se ti to nezdá. Nejsem žádný psycholog, ale věřím, že spousta věcí začíná v naší hlavě. Taky jsem mívala období, kdy se mi všechno zdálo na ho... A taky to tak bylo. Jakmile jsem začala přemýšlet pozitivně, spousta věcí se mi začala dařit.

Nikdy jsem nepovažovala nevěru za něco normálního, co bych měla snášet. Nikdy maě nenapadlo, že bych jako správná žena měla přijmout, že budu muset skousnout děvku, aby se náhodou nezačal koukat po sousedce. Já apriori předpokládám, že můj muž není jen dárce spermatu a zajišťovatel rodiných financi a hlavně NENÍ ZVÍŘE, jehož hlavní náplní existence a potvrzením jeho mužske identity není jenom sexuální pud. Že to je člověk se všemi rozdíly, které nás odlišují od zvířat.

Opravdu, věř tomu, že problém máš fakt ty, ve své hlavě. Ty nevěříš tomu, že existují muži s velkým M, ale existují.
Dokud budeš nevěru předem předpokládat, tak nikdy nepoznáš, že se dá žít i bez ní.