K tomu sdílení: Montin postoj se zdá být "cynický", ale zkušenost mě naučila, že naopak je správnější než cesta "spoluponoření se" do emocí toho druhého. Výborná je k tomu jedna pasáž v (celé skvělé knížce Láska, vztahy a přátelství
Miguel Ángel Ruiz, autor "Dohod".

Jinak ještě jedno OT na podporu vyrovnané diskuse - ne, že bych schvalovala princip "tolerujte manželovi b. a budete míš šťastný vztah a když ne, tak se nedivte"...ale když někdo chválí, jak jeho partner je fakt báječný, spolehlivý apod. (a on už s ním přitom má x dětí a na otázku "já bych konečně chtěla abychom měli všichni stejné příjmení" se vytáčí, jak kdyby mu nabízeli oprátku), tak mi tam prostě, omlouvám se, něco trochu nehraje.

Prostě vy, kdo máte na rozdíl od těch ostatních nejlepší chlapy, zakažte si přispívat do diskusí typu "Nechce si mě vzít, co mám dělat, a co to znamená", popř. jiných diskusí s povzdechy. Zbytečně si nabíháte na smeč.