Ještě mi to nedá (ale fakt se na sebe zlobím):

Re ne/sdílení emocí ve stylu, že se nebudu vztekat/zlobit s dotyčným:

cože?

Tohle si fakt jako dospělý svéprávný člověk myslíš, že je to POTŘEBA a něco žádoucího????

Tak se snad chovají skoro všichni, ne? Až dosud jsem pokládala za samozřejmost a nenapadla mě potřeba to ventilovat, že když se mi někdo svěřuje se svým naštváním, tak se málokdy naštvu taky.

Nenapadlo by mě, když si mi někdo stěžuje třeba na zlého šéfa, že by mělo být žádoucí uvrhnout sám sebe do téže emoce, která momentálně cloumá se stěžovatelem.

Vyjádřit pochopení pro tu emoci ano, ale o tom, že by bylo normální ji se vším všudy SDÍLET, jsem tedy ještě neslyšela (i když jsem jinak slyšela o lecčems, třeba o stíhačce, co umí couvat).

Ale i to pochopení pro emoci si představuju trošičku jinak, než "dej si mokrý hadr na hlavu"